Lukáš Fibrich: Pruženka je moje srdeční záležitost

IMG_7623

Lukáš Fibrich je náš dvorní ilustrátor. Maloval obrázky ke všem hrám, které vyrábíme pod značkou 4 Kavky. Je precizní, spolehlivý a hlavně – jeho ilustrace zbožňujeme. Do našeho Kavčího hnízda už patří skoro jako další člen rodiny. A tak nás zajímalo, jak se mu coby kreslíři žije.

Co je pro ilustrátora nejdůležitější?
Kromě toho, že musí umět kreslit? Nejpodstatnější je, aby dokázal dotáhnout započatou věc až do konce. To se mi taky ne vždycky podaří, většinou je dobré mít termín, pak se té věci věnuju, neb je na to pak vázaný honorář. Ale dotáhnout věc do konce, to je základ.

Může jako kreslíř uspět i samouk? Nebo je lepší mít „v zádech“ nějakou školu?
Myslím, že je pár samouků, kterým se povedlo prorazit, ale za jistější cestu považuji školu. Mně dala určitě hodně a pomohli mi třeba dobří pedagogové, kteří mi nezakazovali ani komerční zakázky. Školy jsou dobré, i když řada lidí říká, že se nejvíc naučili po škole. Ať je to, jak chce, potřebujete mít dobrý základ. Ten se nedá obejít. Poznám kresbu diletanta od profíka, ti první se často objevují v reklamách nebo časopisech. Zda autor je výtvarně vzdělán či nikoli, dokážu rychle odhalit.

Máte více kreslířských stylů. Dá se mezi nimi snadno přepínat?
Není to žádný problém. Během dne vystřídám tři nebo čtyři. Můžu díky tomu pracovat třeba na čtyřech zakázkách zároveň a používám takový styl, který se pro ni hodí.

Jak dlouho vlastně hledá kreslíř svůj typický styl?
Styl není něco stálého, pořád se mění. Před 20 lety jsem kreslil jinak než dneska. Vždycky se nechám někým inspirovat, třeba jdu na výstavu Borna, Mézla nebo Buriana a pak to doma zkouším dělat podobným způsobem jako oni. Tím vším se můj styl obměňuje, ale je to pozvolné, žádné velké skoky, že bych pracoval nějakým způsobem a najednou zase úplně jinak.

lukas portret 1000

Co si od jiných ilustrátorů berete?
Třeba barevnost. Na výstavě Marolda jsem viděl, že na tmavé pozadí kreslí světlými tóny, tak jsem to hned zařadil do repertoáru. To ale neznamená, že pak mé kresby vypadají jako od Marolda, to vůbec ne. Nebo když pracuju na historických motivech z 16. století, tak zase mohu ve své kresbě zohlednit třeba dřevoryty Zdeňka Mézla. Už na vysoké mě hodně ovlivnil můj profesor Pavel Koutský. Tehdy se pracovalo bez počítačů, on používal zvláštní techniku. Kreslil na pauzák (poloprůsvitný papír), shora tmavou tužkou nebo pastelkou, a pak to otočil a zespoda to vybarvoval světlými, pastelovějšími tóny. Pak to zase obrátil a měl krásně vybarvenou tužkovou kresbu. To byla finta, která mi docela pomohla. Teď už jsem ale plně digitalizovaný.

Kreslí vůbec ilustrátoři ještě na papír?
Pořád to jde i bez počítačů, řada mých kolegů stále kreslí na papír, pak ilustraci naskenují do počítače a pošlou e-mailem do agentur, redakcí apod. Já jsem už ale na papír nekreslil pět let. Ale je to hodně podobné. Pořád kreslím na tabletu perem, které vypadá jako tužka, postupuju tedy úplně stejně. Mohlo by se zdát, že počítač dělá něco za mě, ale on za mě samozřejmě neudělá vůbec nic. Jen ty opravy nebo retušování jsou nekonečně jednodušší a hlavně nejsou poznat. Když jsem kreslil na papír a měl tam nějakou chybu, musel jsem to místo vyřezávat žiletkou a pak znovu překreslovat barvami.

Pracujete i s digitálními efekty?
Používám je, jen když to úkol vyžaduje. Když jsem se s počítačem seznámil, byl jsem z těch možností unešený a digitální efekty jsem používal často. To bylo zvláštní období mé tvorby. Dělal jsem věci, které se mi dnes už nelíbí. Ale prostě jsem si to všechno musel vyzkoušet.

Ilustrujete pro děti i dospělé, pro koho nejraději?
Pro děti. Určitě. Kreslím pro ně už 25 let a za ta léta jsem se to naučil. Každý výtvarník to neumí, je to totiž specifický žánr a hodně výtvarníkům to nesedí. Mě to ale vždycky zajímalo.

Co je na tom nejsložitější?
Asi to, že děti v podstatě kresbě moc nerozumí. Nemají vzdělání, které by jim řeklo, jestli je dobrá, nebo špatná. Proto jsou schopné obdivovat diletantskou, špatnou, kýčovitou kresbu. Prostě se jim líbí. Snažím se to dělat dobře, ale zároveň tak, aby se to dětem líbilo.

Jaké dětské knihy jste ilustroval?
Tou nejdůležitější jsou Obrázky z moderních československých dějin (1945–1989). Pracoval jsem na ní dva roky a nechal na ní kus života.

soubor-002

A vyplatilo se, posbírala i několik ocenění.
Dostala komiksovou cenu Muriel za nejlepší původní kresbu, dále cenu učitelů SUK za rozvoj dětského čtenářstva. Taky byla ve výběru 30 nejlepších knih loňského roku. To je určitě můj nejzásadnější zářez.

Co na ní bylo nejtěžší?
Když jsem se pustil do práce, vůbec jsem netušil, nakolik si tu dobu budu muset sám nastudovat, abych věděl, co kreslím. Dostal jsem texty, které jsou vytištěné pod obrázkem, a k tomu i velmi jednoduchý popis do bublin. V něm bylo napsáno, co která postava říká. Ale zjistil jsem, že mi to nestačí, že potřebuju o ději a celém pozadí těch věcí vědět víc.

komiksove dejiny 04komiksove dejiny 06komiksove dejiny 09obrazky_z_cs_dejin_09_2

Jak tedy vypadala vaše příprava?
Ke skoro každému políčku jsem musel nakoukat dobové filmy a seriály, ale i videa na YouTube, přečíst spoustu článků a najít dobové fotografie. Bylo to nutné, abych se s každou situací seznámil podrobněji, než byla popsaná ve scénáři. Abych neudělal chybu. Když jsem chtěl znát dobovou módu a prvky zařízení domácnosti, musel jsem to někde najít.

Kde se hledalo nejlíp?
Výborné byly Dietlovy seriály. Z Nemocnice na kraji města jsem si vzal spoustu účesů a kostýmů. Opravdu mě překvapilo, že při práci na tomto komiksu mi většinu času zabraly rešerše a studování dokumentů.

Která postava vám šla nejhůř? A která naopak nejlépe?
Jiří Suchý mi šel špatně, je nepostižitelný, toho jsem kreslil dvacetkrát a nešlo mi to. Rychle mi šel Klement Gottwald.

Jiný je asi komiks s kocourem Mourrisonem, který ilustrujete pro časopis ABC už 15 let. Znáte ho nazpaměť?
Za tu dobu, co ho kreslím, už vím, jak vypadá zezadu, zepředu, znám jeho výrazy tváře i reálie, vše je mnohem jednodušší. Navíc si sám píšu i scénář a samozřejmě vymýšlím to, co mi pak půjde dobře nakreslit. Ne něco, s čím bych bojoval.

Kde po těch 15 letech chodíte na nové nápady?
Často narazím na něco při brouzdání internetem, na nějakou zábavnou situaci, z níž by se dalo vyjít. Pak už se to jen snažím napsat. Celkem jsem takových příběhů dal do kupy už 390.

Kterých svých ilustrací si nejvíc ceníte, a jsou vaše srdeční záležitost?
Kromě komiksových dějin, kocoura Mourrisona a pár dalších komiksů jsou to i nějaké starší věci – třeba jazykové učebnice, které není úplně snadné ilustrovat, protože se musím hodně podřídit edukační funkci. Srdeční záležitost je pro mě i vaše Pruženka, i proto ji mám na své domovské stránce.

4Kavky_Pruženka malina (2)

Jsme rádi, že máte Pruženku rád. Jak jste si vůbec představoval naši spolupráci, když jsme vás prvně oslovili?
Ten projekt, který pořád pokračuje, a doufám, že ještě pokračovat bude, jsem v první chvíli vůbec neodhadl. Nenapadlo mě, že by z toho mohla být dlouhodobá spolupráce, za kterou moc děkuju. Myslel jsem, že to bude jednorázová zakázka, jakých mívám za rok celou řadu. Každé se věnuju poctivě a u Pruženky jsem měl radost z výsledku, který předčil má očekávání.

Jak se vám ilustrovala stará hra v moderním hávu?
Chtěl jsem navázat na to nejlepší z české ilustrátorské školy 60. a 70. let, kdy měly ilustrace velký šmrnc. Dnes už se na to nehraje, ilustruje se realisticky. Chtěl jsem, aby měla ilustrace výtvarnou hodnotu a zároveň byla přijatelná pro široké masy. Proto jsem zvolil hodně plošnou stylizaci, pro mě netypickou. Snažil jsem se prvky komponovat do plochy tak, aby se jednotlivé postavy nepřekrývaly, aby ilustrace zůstala čitelná a jednoduchá.

Pro nás jste navíc dělal i logo, což běžně neděláte. Proč jste na to kývl?
Loga opravdu nedělám, a kdybych měl dělat klasické grafické logo, tak na to bych nebyl vhodný adept a doporučil bych někoho z mých kolegů, kteří se tomu věnují. Ale vzhledem k tomu, že logo mělo být kreslené a mělo vycházet ze stylu již hotových her, šel jsem do toho. Je hezky propojené s celou produkcí her. Ale musím dodat, že na úspěchu Pruženky, Cézarek, Kuličníka a Žralovců má velký podíl studio Lemon design v čele se Štěpánem Holičem. To je ta poslední grafická instance, která všechno posune ještě o stupeň výš.

logo sirka 4 kavky 01 16004 Kavky_Žralovci (3)_1

Pro nás bylo milým překvapením, jak zkušený jste i při vytváření samotných her, což je vidět i na konečné podobě Žralovců. Jaké hry jste už spoluvytvářel?
Většinou deskové hry, které vycházely na tvrdších stránkách v ábíčku. Kdysi to byla běžná součást časopisu, publikovaná občas místo klasických vystřihovánek.

Kterou z  našich her nejraději hrajete?
Přes léto jsme nejvíc hráli Žralovce. Dokonce jsme přišli i s nějakými vylepšeními (chystáme se je zařadit do návodu – pozn. od 4 Kavek). S dětmi jsme hodně hráli i Kuličníka, děti skákaly Pruženku. Jen k Cézarkám jsme se zatím moc nedostali.

4Kavky_Kuličník Vánoce4 Kavky_sada 4 her (2)Koláže7