SPIEL Essen: 6 důvodů (proč tam jet) a 8 rad (jak to přežít)

Byli jsme tam, viděli, co se dalo, nafotili, natočili kdeco, nachytřili se a pro ty, kteří tam zatím nevyrazili, máme celou řadu praktických tipů, co dělat a co nedělat a co by nám bývalo cestu zpříjemnilo, kdyby nám to ovšem někdo řekl a poradil. Snad to pro vás bude užitečné a třeba si nakonec do Mekky deskovek troufnete vyrazit taky. 

Něco z historie největšího deskoherního veletrhu světa

V roce 2023 se SPIEL konal již po čtyřicáté. První ročník proběhl v roce 1983. To jsme ještě byli za železnou oponou a o cestě do západního Německa jsme si nechávali jen zdát. Teď jsme tam vyrazit mohli a taky chtěli. Nebýt pracovní schůzky s japonskými Oink Games, nedostali by nás tam ale ani heverem. Jsme introverti a davy lidí nejsou nic, po čem bychom toužili. Hry hráváme nejraději v klidu doma nebo s pár přáteli. Masovky nejsou naše srdcovka. 

SPIEL Essen 23 v číslech

• 4 dny
• 193 000 návštěvníků 
• přijeli z 85 zemí 
• plocha veletrhu 62 500 m2 
• 8 hal
• 935 vystavovatelů 
• z 56 zemí
• představilo se tu 1200 deskoherních novinek

Podle některých tam letos bylo nejvíc lidí ever. Dokonce i metro bylo prý natřískané až po střechu. O nadzemí a cestě autem k výstavišti budeme mluvit za chvíli. To byl příběh sám o sobě.  

Veletržní vychytávky

1. appka – stáhli jsme si do mobilu praktickou aplikaci, ve které se dala najít jednotlivá vydavatelství i umístění jejich stánků (asi by bylo lepší mít jednotlivé haly vytištěné v ruce, blbě se pak v nich orientovalo, když jsme hledali konkrétní stánek), celkové rozložení hal a stánků nebo třeba herní novinky 
2. úschovna zavazadel – tam se daly hry, bágly apod. odkládat během dne, abyste je nemuseli tahat všude s sebou
3. doručení – možnost poslat si hry kamkoli po světě, po Evropě třeba 5kg balík za 20 eur, 10kg za 26, 20kg za 36 a 30kg za 47 éček 

Cesta do Mekky

Jeli jsme celá rodina v 5 lidech autem. Ubytko jsme pořídili šikovně dávno dopředu i s parkováním zdarma asi 40 minut chůze od výstaviště. Měli jsme jít pěšky nebo si buknout dobrý parking u veletrhu… Prostě kdybychom věděli to, co teď, udělali bychom to jinak. Ale o tom až za chvilku. 

Už cesta do Essenu byla tortura. 10 hodin jízdy autem po překvapivě strašidelných západoněmeckých dálnicích, které by se i od velice nedokonalé D1 mohly učit, jak má dálnice vypadat. Strašné drncálnice, samé uzavírky, kolony, kamiony ve všech pruzích… A tohle jsme si užívali celý den. Takže příště bychom asi zkusili jinou dopravu. 

• Auto: cca 10 hodin, cca 4000 korun za naftu, kolony, dálnice ve výstavbě, náročné řízení, nutnost cestovat ideálně ve dne za světla (ale zas holt cena celé cesty je 800 na hlavu)
• Letadlo: letí do Düsseldorfu, což je coby kamenem dohodil a zbytek do Essenu došel pěšky – třeba Eurowings mají nyní jednosměrnou letenku za 1000+ Kč, jenže pak by nás čekalo ještě cestování do Essenu a v Essenu cesta na veletrh
• Vlak: třeba za 2 500 Kč jedna cesta, ale s přestupem a 9 hodin cestování
• Bus: jede tam noční nepřestupový Flixbus třeba za 1300 a ráno jste v Essenu, poměr cena/výkon asi nejlepší

 1. rada: Pokud vyrazíte autem, počítejte, že vám cesta zabere celý den a že bude úmorná. 

 2. rada: Dobré ubytování lovte hodně dopředu, ideálně v docházkové vzdálenosti od veletrhu. 

 Jeli jsme sem na jediný den kvůli pracovní schůzce s Oink Games – to jsou naši spolupracovníci z Japonska, od kterých sem v pololokalizaci dovážíme už 7 her:

• Ponorka (Deep Sea Adventure)
• Cirkus (Scout)
• Troika 
• Gorily (Durian)
• Boj o poklady (Flotsam Fight)
• Splašená sklizeň (Quickity Pickity)
• Startupy (Startups)

Navíc jsme introverti, takže víc dní bychom to asi jako celá rodina nedali. Bylo jasné, že toho za jeden den moc nestihneme, takže jsme měli dietní plán. Ne megalomanskou představu, že si projdeme všechno a uvidíme všechno. 

3. rada: Mějte dietní plán

Takže jsme si nakonec řekli, že půjdeme jen po české stopě, pozdravíme kamarády z českých vydavatelství, navštívíme stánek Oink Games a jinak se budeme jen tak koukat kolem. V hale č. 2 byli Oink Games (měli jsme předem domluvenou hodinovou schůzku s naší evropskou spojkou Beou Wu) a Albi (tam měl být Jindřich Pavlásek, spoluautor naší hry Dorty jsou vrženy). Ve vedlejší hale č. 5 jsme pak měli v plánu pozdravit kamarády Štěpána a Ivanu z Dina a lidi z CGE. 

4. rada: Parkování si zajistěte předem, a pokud ne, určitě se k výstavišti nevydávejte autem

Parkoviště kolem výstaviště (Messe Essen) jsou během veletrhu plná, a tak nás vyhnali po dálnici A 52 na parkoviště číslo 10, což je obří plocha za městem. Prodírali jsme se tam v koloně asi 30 minut. To parkoviště je obří – a fronta lidí na pendlující autobusy taky. Na její konec jsme šli tak dlouho, že jsme se pak raději přidali k tisícům meeple people a šli necelou hodinku krásnou přírodou do města. 

Po 45 minutách si vyfotíte ceduli Essen, kterou se vám včera v noci při příjezdu vyfotit nepovedlo. Ranní jogging protáhne těla. Tento start dne nás rozesmál, hodně jsme točili. Tady je video z našeho ranního joggingu. 

Odpo cestou na parkoviště už to byla pohodička, nikde ani noha, většina lidí chytla poloprázdný šatlbus z autobusáku kousek od veletrhu. Cestička vedla kolem a autobusy na parkoviště 10 se daly poznat jednoduše podle cedule Parkingplatz 10. A jezdily co 20 minut. 

Selfíčka z Essenu

To musí být. Selfíčka jsou potřeba. My máme fota s Beou z Oink Games, Jindrou, spoluautorem hry Dorty jsou vrženy (hrál v Albi stánku Jana Žižku a na selfičko jsme ho museli urvat násilím), s Ivanou a Štěpánem z Dina, kde jsme zrovna ulovili i planeťáka a rexíka Martina (Anekena) Hrabálka. No a pak Kavky – ty, co se fotí (už máme i ty, co se nefotí).

5. rada: Obrňte se trpělivostí

I kukačka s celým cirkusem za zády (tchyňka a dvě děti) byla vlastně samé čekání ve frontách na cokoli – na wecko, jídlo, pití, místo k sezení, podívání na nějaký hry. Kamarádi se furt smskama ptali: a hráli jste něco? Odpověď jim dal Dalibor Janda: Hráli jsme kličkovanou, vždyť to znáš… Popravdě – představa, jak hrajeme, někdo nám v angličtině něco v tom rachotu vysvětluje a zezadu do nás furt někdo šťouchá, to nás ani nelákalo.

Pokud chcete jen mrknout, tady je ve 13minutovém videu, co jsme za ten den viděli, kudy jsme prošli. 

Hlavním cílem byla pracovní schůzka s Oink Games, proto jsme do Essenu jeli. Oink Games se spojili s dalšími dvěma japonskými vydavateli a měli fakt megastánek uprostřed haly č. 2. Krása. I jsme se pokochali, něco pokoupili (třeba rozšiřko k Ponorce, které se jinak v Evropě koupit nedá), hodinu anglicky pošprechtili a frrr zas dál. Stánek měli nádherný a zas jiný set up než dřív. Moc se nám líbí, jak pořád něco vylepšují. Po prvním dni už měli některé tituly vyprodané. Je to hukot. Víc v článku přímo o Oincích na Essenu. 

6. rada: Bacha, Essen bolí a smrdí

Jinak to bylo fakt hodně náročné. Na veletrhu nejsou židle. V podstatě nikde si nesednete. Ani na jídlo nebo pití. Na vše se stojí fronty. Na záchod, na jídlo, na kafe, na hraní, na nákupy… Lidi sedí různě po zemi, na schodech, venku na dvoře. Asi jediné sezení, co jsme viděli, bylo u bufáče u jednoho vchodu (Eingang West), tam se zas stála fronta na každou židli. Když jsme ulovili stůl, už jsme ho nepustili, nechali tam tchyni a děti a šli dořešit pracovní schůzku a poslední důležité pochůzky bez nich.

Takže naše rada? Campingovou židličku s sebou nebo si oblečte to, v čem si klidně dřepnete na špinavou zem. Zdobit stejně nebudete, všichni jsou tam dost zpocení a hodně lidí fakt nevoní (už chápeme, proč tu tolik lidí místo báglů na zádech mělo kufry na kolečkách, pak nebyli tak zpocení). Páč táhnout tašky plné deskovek, na zádech narvané batohy, je to prostě šichta a sportovní výkon a na konci dne budete zvalchovaní, zpocení, ztahaní a s bolavýma nohama (my nachodili nějakých 15 km, možná víc – a 8 z toho byla procházka z parkoviště a pak zase zpět).

Fyzicky Essen fakt bolí. Pro introverty jako my je to těžká šichta a víc než den bychom nedali. Alice by prý možná dala dva dny, kdyby tu byla sama a nemusela se ohlížet na zbytek letky. Protože na focení a točení (Alice má jutuberkulózu a ráda pro vás sbírá obrazový materiál) je to tu skvělé. A Alice chce reportovat – ten jeden den jen točila, fotila, řešila, vyzvedávala a druhý den by si to možná i víc užila. Ten první a jediný nebyla ani na záchodě, ani nejedla. Bo nebyl čas. Tak třeba příště bude. Jen tak bloumat a koukat na hry a hledat třeba další možné pololokalizace nebo lokalizace.

7. rada: Do Essenu neberte děti. Žádné šťastné děti jsme tam neviděli. Ani ty naše.

8. rada: Rudlíka s sebou!

Fakt. Berte cokoli, kam se vejde hodně deskovek. Pokud tu chcete hodně nakupovat, inspirujte se všemožnostma, co tu lidi vlekli za sebou.

• nejvíc tu bylo pevných tašek z Ikey nebo Decathlonu
• hodně samozřejmě frčely deskoherní batohy
• taky obyčejné cestovní kufry na kolečkách
• byly k vidění i obří vozíky (jaké známe z polských pláží)
• gerontokárky (seniorské nákupní tašky na kolečkách)
• rudlíci všech velikostí

Rudl, na něm 10 her připoutaných gumicuky. Proč ne. Někteří lidi jsou magoři. Deskoherní batohy tu lidi nosili místo kabelek. My si koupili pár kapesních her a hodili je do batůžku. Jsme nižší liga. Přitom doma rudlíka máme, bezvadného, skládacího. Tak třeba příště. A ať už nám nikdo neříká, že je krize a lidi nemají peníze. Chacha. 

A kolik celá ta sranda stojí?

Než si koupíte první hru, vyjde jediný den v Essenu za rodinu přes 20 000 Kč. Pokud jedete jako my autem v 5 lidech a platíte za naftu, ubytko, parking, jídlo a jedete jeden den tam, tam přespíte, jeden den si dáte veletrh, pak tam přespíte, a jeden celý den frčíte zas dom. A to nepočítám psí hotel, který jsme platili, abychom vůbec mohli odjet.

Jak si to po sobě tak pročítáme, spíš jsme mnohé z vás možná od té pouti odradili. Nechceme vás odradit, chceme vás na SPIEL Essen připravit. Ti, které svými reporty děsíme, se ptají, proč by tam tedy měl někdo jet, když to stojí tolik sil a peněz a ani tam nekoupí nic v češtině? 

Pár důvodů k cestě na SPIEL Essen pro obyčejné smrtelníky, které deskovky neživí:

1. je to spektakulární, neuvěřitelné, každý deskovkář by to jednou za život měl vidět, je to jako cesta do Mekky nebo Svatojakubská cesta, je to pouť
2. dají se tu sehnat hry nebo rozšíření, které jinde neseženete 
3. můžete tu koupit hry, které česky vyjdou třeba až příští rok
4. potkáte tu autory her, influencery, osobnosti deskoherního světového jeviště
5. můžete se stavit na stánku svých oblíbených vydavatelů, a to je zážitek
6. na jednom místě potkáte i spoustu českých vydavatelů, youtuberů, autorů, prodejců

Tak co? Odradili jsme vás, nebo navnadili? Nebo už jste tam byli? Jaké to bylo? Napište nám. 

------------------------------------------------------------------------------------------

EDIT: Lidé nám na sociálních sítích ještě doplňovali info a vlastní zkušenosti, takže přihazujeme

1. Martin H.:  Moc pěkný článek. Já tento rok jel také poprvé. Jeli jsme na jeden den a to konkrétně na sobotu. ☝🏽Noční přejezd autem po dálnici. Mapy ukazují tři možné cesty. My jeli "prostřední" cestou. Cesta zabrala něco kolem 8h. Na dálnici se střídala neomezená rychlost s omezením na až 80km/h. Ale jinak cesta celkem pohodlná. ☝🏽Parkovali jsme na parkovišti P3, které bylo nonstop otevřené a při našem ranním příjezdu v podstatě prázdné. Parkoviště je přes ulici vedle výstaviště. ☝🏽 Také doporučuji si předem stáhnout oficiální aplikaci Spiel Essenu a strávit s ní trošku času tím, že si najdete kde jsou jaké stánky. ☝🏽 Jediná možnost sezení je opravdu u stolu, když jdete něco hrát jinak není šance. ☝🏽 Jíst se dá i v prostoru, co vypadá jako restaurace v 1 hale, kde se dalo i si sednout a najíst se u stolu (když byl volný). ☝🏽 Davy byly opravdu obrovské a postupně houstly. ☝🏽Předem jsem se zaměřil pouze na jazykově nezávislé hry a na doplňky k hrám. CGE nebo Laserox (a další) umožňovali objednání předem s možností vyzvednutí v Essenu. Pokud po něčem vyloženě toužíte, doporučuji se kouknout, jestli vydavatel nebo nějaký prodejce tuto možnost nabízí. ☝🏽Jediné šťastně děti jsem viděl v průchodu s jídlem, kde byly i něco jako dětské koutky, kde si děti barvily a různě tvořily nějaké věci nebo si prostě hráli. A občas u stánků s plyšáky. Jinak také moc nadšeně nevypadaly. Zvláště, když se jim v davu ztratil rodič u nějakého stánku, což bylo občas doprovázeno i zvukovými efekty. ☝🏽Další rok nabit zkušenostmi bych jel znovu, ale již bych zvolil noční cestu autobusem.
2. Adam Š.: Místa na sezení bylo dost vzadu v hale 4, i v sobotu odpoledne tam bylo volno, a to dokonce i na soukromé hraní.
3. Michal S.: My jezdíme jako parta už celkem dlouho a pokud se nemýlím, tak jsme letos byli už po 6té v řadě. Pár tipů: 
   1) Určitě to chce mrknout předem na seznam her (každoročně je online hned po GenConu a postupně se tam přidávají nové hry): https://boardgamegeek.com/geekpreview/63/spiel-23-preview

   2) Appka je od minulého roku, ale stále tam jsou chyby, takže některé hry to vyloženě ukazuje špatně a člověk pak letí do jiné haly než má 

   3) Sezení je trouble, ale dá se sednout jak bylo napsáno níže když si člověk jde něco zahrát (což není úplně jednoduché..), v sedmé hale na zem.. nebo v restauraci - v hale 3 vaří dobře, chodíme tam pravidelně

   4) parkování chce ideálně co nejblíže, pokud toho člověk hodně kupuje, pokud ne, tak je to celkem jedno. Ale když se přijede dostatečně brzy, tak je parkování takřka u výstaviště bez problémů

   5) cestování na noc je náročné, člověk tam nachodí 15 km za den a po celonoční cestě je to až nesmysl, takže to nedoporučuji. My jezdíme každoročně ve středu v poledne, vyspíme se na to a chodíme na expo ČTVRTEK a PÁTEK s tím, že nesčetně her je právě během čtvrtka už zcela vyprodaných (opravdu zásoba 50ks kopií na každé další ráno je málo)

   6) Letos snad poprvé měla předobjednávky valná většina vystavovatelů a pokud chcete mít jistotu, že se na Vás hra dostane, tak doporučuji si to zarezervovat/předobjednat. Dost často tam byla i sleva