29.12.2023 byla Alice povídat o moderníh deskovkách v poradně Českého rozhlasu Dvojka. Bylo to 3x5 minut, takže nebylo tolik času, ale lecos snad posluchačům zvládla poradit. Jako obvykle se poctivě připravovala: 1 papír s top deskovkami, 1 papír s řazením her a herními mechanismy a 1 list s nejvtipnějším deskoherním slangem. Na ten se vůbec nedostalo.
Petr Čáslava a jeho deskoherní kanál Deskofobie končí. Elegán české deskoherní scény a přední deskoherní novinář to balí. Po 11 letech. Za tu dobu získal 15 000 odběratelů na YouTubu, natočil 1 100 technicky i obsahově obrovsky kvalitních videí se skoro 6 miliony zhlédnutí. Navrch si vytvořil velké komunity na Facebooku (6 600 fanoušků) i Discordu (2 500 lidí), k tomu měl 360 platících podporovatelů na Herohero, točil pravidelná živá vysílání, porotcoval v online reality show Den deskovek.
Tvorba Deskofobie nebyla jen tak – jen do výbavy dal Petr Čáslava statisíce (my děláme videa v obýváku, ale taky to stálo bambilion, o tom víc v Aličině článku). I když měl stovky podporovatelů, nestačilo to. Za obsah se u nás bohužel pořád platí málo a neochotně a nefunguje to tu jako jinde ve světě. A tak už Deskofobie neoslaví 12. narozeniny. Je nám to líto.
V rozlučkovém videu Petr Čáslava vysvětluje své důvody. Například? Nekvalitní videa z mobilu točit nechce, ale dobré kamery stojí desetitisíce. Nemluvě o pravidelné údržbě techniky. Připočtěte si pronájem prostor, kde se natáčí, a obrovské kvantum odvedené práce. Ani přechod na placenou platformu Herohero nakonec nepomohl.
V posledním videu měl Petr Čáslava zajímavý postřeh. Zatímco jinde ve světě podobně úspěšní, pracovití a poctiví tvůrci (influenceři) běžně spolupracují přímo s vydavateli deskovek a díky placené spolupráci se uživí, v Česku to nefunguje. Zdejší vydavatele označil spíš za distributory. Spolupráce s nimi pak nevede k prodeji více her – jen k tomu, že se daný titul vyprodá rychleji.
Je fakt, že na dotisky se v Česku moc nehraje – mimochodem, o jepičím životě deskovek jsme taky psali. Nová hra po vyprodání prvního tisku většinou zmizí a už se neobjeví. Takže jak uvedl Petr Čáslava, takový influencer nevydělává vydavatelům reálné peníze – díky jeho videím se neprodá více her a nenásledují další a další dotisky, jen se rychleji otočí peníze za první a zároveň poslední tisk hry.
Být v jiné zemi, možná bude uznávaný a dobře placený deskoherní novinář, tady si tvorbou svých videí, recenzemi, rozhovory a živě vysílanými ranními kávami měsíčně vydělal necelé dva tisíce korun – tak na jednu větší deskovku. Naprosto rozumíme tomu, že už to dál nechce táhnout a dává přednost osobnímu životu. Koneckonců, velmi upřímně o těžkostech s tvorbou deskoherního obsahu v Česku povídal už loni v podcastu Problém prvního hráče.
I takový může být osud obsahových tvůrců. A tak pokud máte svého oblíbeného tvůrce, zkuste najít způsob, jak ho podpořit – jinak se jednou probudíte a on už třeba tvořit nebude. O tom mluvil i náš Martin v Tvůrcastu - podcastu pro obsahové tvůrce (díl se jmenuje trefně - Podporujte své tvůrce, jinak o ně přijdete).
Profesionální obsah se zkrátka nedá dlouhodobě dělat zadarmo (nebo skoro zadarmo). Petr Čáslava takový profesionální obsah tvořil. I když se hodně věnoval o dost složitějším hrám, než do jakých se pouštíme my ve 4 Kavkách, sledovali jsme ho s úctou a respektem.
Petře, díky za Deskofobii a ať se daří v dalších projektech!
Co bychom vám poradili koupit letos pod stromeček? Máme pár tipů. Her v Česku vychází ročně asi 300. A to mluvíme jen o češtině. Jenže takových, po kterých jdeme my, zdaleka není tolik, takže jich většinu stíháme probrat a najít ty pravé.
Jaká jsou naše kritéria výběru deskovek? Chceme moderní deskovky, které jsou jednoduché, rychlé, malé, hezké a chytré. Do tohoto výběru jsme zařadili jen hry, které vyšly letos. U takových je velká pravděpodobnost, že ten, komu je koupíte k Vánocům, je ještě nebude mít.
Z vlastní zahrádky:
Boj o poklady (Flotsam Fight): 2–6 hráčů / 30 min / věk 8+ / videonávod / jak se hraje ve dvou hráčích / článek – naše pololokalizace od japonských Oink Games
Splašená sklizeň (Quickity Pickity): 2–5 hráčů / 20 min / věk 6+ / videonávod / jak se hraje ve dvou hráčích – naše pololokalizace od japonských Oink Games
Město 77 (Town 77): 1–5 hráčů / 15 min / věk 9+ / videonávod / jak se hraje sólo – naše pololokalizace od japonských Oink Games
Dorty jsou vrženy: 2–6 hráčů / 15 min / věk 5+ / videonávod / křest hry – naše česká hra autorů Petra Vojtěcha a Jindřicha Pavláska
 |
|||||||
|
Odjinud:
|
|||||||
|
Určitě pro nás. A myslíme, že i pro vás.
Podařilo se nám podepsat výhradní distribuční smlouvu pro Česko a Slovensko s japonským vydavatelstvím Oink Games a zároveň jsme společně naplánovali i několik plných lokalizací (v překladu z deskovkářštiny – to jsou hry, které budou kompletně v češtině, a my budeme jejich českými vydavateli).
V pololokalizaci (v překladu – s tištěným českým návodem) nabízíme hry od Oink Games už přes dva roky. A způsob, jak to děláme a jak se nám podařilo rozproudit zájem o tyhle kapesní chytré hry, se jim líbil. Nás zase baví jejich přístup i samotné oinkovky. Takže jsme si plácli.
Oink Games nevydávají desítky her ročně, zato tvoří hity, které se prodávají i po mnoha letech. Třeba Ponorka (Deep Sea Adventure) je už z roku 2014 a furt je úspěšná. Uvažujeme stejně. Skvělé hry by neměly mít jepičí život, ale spíše pořádnou péči. Teď ji v Česku a na Slovensku dopřejeme i oinkovkám.
Jenom bacha. Než se kompletně zastaví tok oinkovek z jiných zdrojů, chvilku to zabere. Takže pokud chcete hru s vychytaným českým návodem od nás, najdete je buď přímo u nás, nebo v obchodech, hernách a knihovnách, se kterými spolupracujeme (např. Planeta her, Myší doupě, Gerlich Odry, Kavenu, chomutovská knihovna, Tabletop, Domov her, District 5).
Pokud vám budou oinkovky od nás někde chybět, tak nám napište – nebo jim třeba dejte vědět, ať se nám ozvou.
Věříme, že v budoucnu tyhle designově rozkošné a herně chytré kapesní deskovky najdete všude, kde rádi nakupujete nebo kde si hry půjčujete a kam chodíte hrát.
|
Deskohraní je týdenní pražský festival plný deskových her, turnajů v nich i hraní jen tak. Letos byl už 22. ročník. Od 14. do 22. října jste denně mohli strávit celý den s deskovými hrami v krásných prostorách Národní knihovny nedaleko Karlova mostu - v rozsáhlém barokním komplexu Klementina. Sem se festival přesunul poprvé a snad tu i zakotví. Mělo to tu své kouzlo. Za 4 Kavky se tam byla podívat Alice a vyrazila s kamarádkou Aničkou z Myšího doupěte. To už je zkušená deskoherní harcovnice, která se za života účastnila mnoha akcí či dekosherních turnajů. Holky si během neděle zahrály 12 her, něco pokoupily, spoustu toho nafotily.
Nedávno jsme byli na největším deskoherním veletrhu světa v německém Essenu. SPIEL Essen 23 byl spektakulární a můžete si o něm počíst v našem článku. Normálně na deskoherní akce vůbec nechodíme, ale tohle jsme museli vidět. A pak jsme si řekli, že zkusíme to nej, co se koná tady u nás v české kotlině. A tak jsme vyrazili na Deskohraní.
Olympiáda duševních sportů
Deskohraní bylo poprvé v roce 2001 a navázalo na myšlenku uspořádat Olympiádu duševních sportů (Mind Sports Olympiad). Inspirací byl Londýn, kde taková klání probíhala už od roku 1997 (obrovská setkání hráčů deskových her a sportovců mysli).
Už příchod na festival se nám líbil. Průchod bránou s pohledem přes rameno na Karlův most, to se neochodí. Pak pár kroků dvorem Klementina a už jsme po levé ruce viděly vchod na Deskohraní. Vstup za pouhou dvacku, šatna zdarma, všude spousta ochotných lidí z organizace akce, kteří vás vždy nasměrovali, poradili. Měli svá vlastní trička a třeba hermany jste poznali tak, že měli tohle své pojmenování napsané na zádech. Herman je člověk, kterých na akcích pomáhá vysvětlit hry. Pokud jste to slovo neznali a chcete být v obraze, sledujte náš deskoherní slangový slovníček. Máme v něm už skoro 400 slov.
Anička dobře vymyslela, že vyrazíme hned ráno, abychom měly stůl a nějakého hermana na prvních pár her. U vchodu jsme si za pade koupili deskoherní menu, ve kterém jsme si zakroužkovaly vše, co bychom si tu chtěly zahrát. MENU vypadalo jako jídelní lístek v restauraci a na čepu nabízel hromadu deskovek, které se tu daly půjčit. Značení jako na semaforu pak informovalo, s čím vám tu někdo pomůže a co budete muset rozhýbat sami. My šli po žluté turistické. Žlutou byly označený hry, se kterými by nám vždy měl dokázat nějaký herman pomoci.
Začali jsme u stánku vydavatelství Mindok, kde nám ochotná mindokwoman Lucie Mašková (Deskovky s Lucikem) věnovala dvě hodiny a zahrála si s námi 3 mindočí minihry Guláš, Řekni to květinou a Kostnici Sedlec. Guláš si pak Alice a Anička koupily obě, Alice i zbylé kapesní záležitosti. Pak jsme si s Lucikem zahrály Papírové moře a to byla teda láska na první zahrání. Takže znovu na nákup a to pěkně i se super rozšiřkem, které na festivalu bylo za pouhou korunu. Ceny tu vůbec byly dole. Což je tu prý každý rok. Taky tu byly deskovky v bazaru a tak. Z Mindokher jsme si s Lucikem ještě zahrály Bezva fotku a pak už samy Toulavé věže. Alice je umí, tak je Aničku naučila. Po dvou hodinách jsme měly na deskoherním tachometru 6 her. To jednoho unaví, vyrazily jsme na svačinku do místního sympatického bufáče a pak šly zase hrát.
Dopoledne zahráno:
Po svačině jsme vyrazily okouknout zbytek prostorů- Lidí tu bylo jak much, ale nějaký ten volný stůl se vždycky našel. Ve srovnání s Essenem to tu byla pohádka. Žádná obří tlačenice, žádné nekonečné fronty na všechno. Ale lidí tu tedy bylo dost. Sobota tu prý byla ještě ostřejší, nejvíc lidí za celý týden. My přišly v neděli, poslední den festivalu. Za odpolko jsme si zahrály dalších 6 her. Buď celé nebo tak velkou část, abychom věděly, o čem hra je a zda si ji chceme pořídit nebo ne. Alice třeba zjistila i to, které hry z domácí sbírky prodá, protože jsou nad její síly nebo ji nebaví.
Odpolko jsme si zahrály:
V modrém super tričku s kosatkou a velrybou (BTW je to tričko od Oink Games z Essenu) je Pavel Prachař zvaný Pogo (z Mindoku).
To je hlavní organizátor akce Jakub Těšínský. Víc o něm se dovíte v prima rozhovoru od Tlama Games.
Tak. Report z našeho prvního 4Kavčího Deskohraní končí. Tady jsme určitě nebyli naposledy. Na to, že jsme dřív na žádné deskoherní akce nechodili, se nám to docela slušně rozjíždí. Ale je super si vyzkoušet tolik her, okouknout české novinky a i si moci zahrát z ludotéky starší kousky. Leccos nám doma v Kallaxu chytalo prach a teď to vytáhneme a už budeme vědět, jak to hrát. Třeba Machi Koro Alice z nějakého záhadného důvodu z psaného návodu nepochopila a přitom je to tak jednoduchá hra. Naopak Ostrov koček je nad její síly a půjde z domu. To bude dost volného místa na něco, co si opravdu můžeme u nás doma zahrát. No a hlavně to byl moc hezký deskoherní den. Díky Aničko za skvělou společnost a za rok zase razíme!
Andrea Grigerová založila Psychologii fontů. Učí lidi používat fonty (chcete-li písmo) tak, aby jimi dokázali říct to, co říct chtějí. To nás baví. Proto jsme se spolu s ní podívali na hromadu deskovek a pořádně je rozebrali – která hra i zvoleným písmem říká to pravé a kde je to mimo?
Různá písma vyvolávají různé emoce. Jak na to jít tak, aby volba písma brnkala lidem na správnou strunu, o tom si s Andreou před časem povídal i Martin v Tvůrcastu, podcastu pro obsahové tvůrce. Andrea mu řekla: „Vždycky stavím na trojnožce – jednu nohu tvoří lidé, jejich osobnosti. Druhou nohu tvoří téma. Malíři budou směřovat svými asociacemi k jiným fontům než třeba architekti. Ale i v rámci jednoho tématu můžou být rozdíly. Třeba masáže – zatímco sportovní masér bude chtít fontem ukázat svou profesionalitu, zručnost, rychlost, protože sportovec potřebuje druhý den fungovat, u masáží miminek je důležité vypíchnout zase něco jiného. U těch musíte vyjádřit citlivost, že když sáhnete na miminko, nic se mu nestane. To všechno může font opravdu přenášet. Třetí nohu tvoří klient. Na koho cílíte, jaké publikum oslovujete – jsou to extroverti, introverti, lidé hloubaví, akční, s tahem na bránu? Když nevíte, pro koho vybíráte font, střílíte naslepo. Když má font sloužit jako nástroj, musíte vědět, k čemu ho chcete používat.“
Když nevíte, oblečte si džíny a tričko
Pokud nemáte ve všech třech nohách jasno, měli byste zvolit nějaký neutrální font, třeba Open Sans, který Andrea přirovnává k riflím a triku. Je to pohodlné a nikoho tím neurazíte. Ale když už víte, jak chcete působit a co je pro vás stěžejní, můžete vybírat vlastní font. Jak? Ideálně zvolíte dvě tři varianty, které se vám líbí, a ty si pověste na zeď. Jak okolo nich budete chodit a koukat na ně, zjistíte, co vám vadí a co vás naopak baví.
Patková a bezpatková písma
Patková písma mají patky, které jsou v porovnání z bezpatkovými fonty něco navíc, takový zdobný detail, který slouží k vizuálnímu obohacení textu, aniž by to uškodilo jeho čtení (Georgia, Garamond, Times New Roman, Bookman Old Style, Palatino linotype). Patkové fonty podle Andrey člověka zpomalí, jdou víc do hloubky, působí důvěryhodněji, profesionálněji. Bezpatková písma jsou ta, která mají linky bez patek, vynechávají finální zdobení. (Arial, Tahoma a Verdana). Jsou lehčí, rychlejší, efektivnější, ležérnější apod.
A teď už k deskovkám
Proč by tomu měli věnovat pozornost i vydavatelé deskových her? Proč stojí za to to řešit?
Protože nevhodně zvolený font dává lidem špatnou informaci. Vyberete elegantní font na rychlou hru, která je celá založená na postřehu – a zákazníci mohou být zklamaní. Nebo nabídnete ve fontu obrovskou hravost, ale hra je logická a plná čísel. Zase zklamání.
Je to jako zvolit v reálném světě luxusní font pro název kavárny a dovnitř šoupnout plastové stolky a rozvrzané židle.
U deskovek je to stejné. Písmo v názvu hry by mělo lidem naznačit, o co půjde, jaká hra je v krabici čeká. Bude u ní legrace? Je to spíš pro děcka? Je to hutné euro na 10 hodin? Chytrá hra? Nečekaně zapeklitá? To vše se zvoleným písmem dá říct.
Podle písma odborník pozná i dobu, v které hra vznikla, a vlastně to cítíme i my obyčejní smrtelníci. I když nejsme fontologové, písma k nám mluví, něco z nich cítíme a vyvolávají v nás asociace, dojem, emoce.
Z originálního Hive Pocket nebyla Andrea nadšená. Písmo jí připadalo neuchopitelné, nedokázala ho zařadit ani pojmenovat, emoce se ve fontu prý úplně tříští: „Hive je jedním fontem, Pocket druhým a ty dva různé fonty to příliš tříští. Lepší by bylo vybrat jeden. Připomíná mi to Halloween, jsou tam ostré linky, což znamená akčnost, ale promyšlenost a náročnost šachů tam třeba vůbec není cítit. Bylo by fajn ji zdůraznit.“
O mnoho lépe dopadl náš český návod a lamakarty: „Tohle funguje úplně skvěle, je to výrazné, jednoduché a jemnější, nadpis a podnadpis spolu dobře fungují i v dynamice a kontrastu. V nadpisovém, strohém fontu je logika, v doplňkovém psacím je hravost, obojí se grafikovi povedlo tam dostat.“
Oinkovky
„Tady hraje roli i kulturní prostředí, kulturní asociace, třeba secesní font nebo nacistický font, to každý, kdo zná historii, hned pozná. Může mít v sobě třeba něco, o čem my hned podvědomě víme, že nám připomíná období první republiky, ale cizincům to nic neřekne.
Kulturní a společenské asociace mají i barvy, když jsem byla na Korsice, tak tam mají smutek či smrt v červené barvě, ne v černé jako my. Pokud tyto hry vydávají Japonci, ti mají vzdálenou kulturu, tak se to těžko hodnotí. Ale třeba Cirkus ke skutečnému cirkusu jasně vede, díky nadpisovému efektnímu písmu. Ty zbylé tři (Ponorka, Troika, Gorily) mají univerzální písmo, nic to nepokazí, ale nikam nás nezavede.“
Dorty jsou vrženy
„Nadpis funguje velmi dobře z hlediska čitelnosti a rozpoznatelnosti. Co se týče asociací, tučné písmo má v sobě vždy více plnosti a objemu, takže k cukrařině dobré. Ale pokud bychom chtěli do nadpisu dát i legraci, hravost a šikovnost, tak to tam není. K tomu je potřeba více dynamiky, ať ve formě křivek, nepravidelných tvarů, sklonu, různé tučnosti… Nástrojů je spousta, stačí vybrat jeden z nich. V tučném patkovém písmu, které je použité, je stabilita a preciznost, ale hravost hry ne.“
Turboprší
Na našem Turboprší se fontoložce líbilo, že jak písmo na krabici, tak i v celém návodu, je našikmo: „Tím to získalo dynamiku a ukazuje to, že ve hře je něco bláznivého. Takže to se povedlo.“
Pruženka a ostatní retrohry
Pro naše retrohry zvolil grafik jakoby novinové, nedokonale vytištěné písmo, které nám evokovalo retro – povedlo se to?
„Nadpisy na retrohrách se povedly, písmo nás opravdu v asociacích vede do minulosti, jak typem (stejné písmo bývalo opravdu na plakátech a obchodech), tak nepravidelnými a rozmazanými tvary, které působí, jako by na nich zapracoval zub času. Hravě nepůsobí, ale to obstarají hravé ilustrace. Ne vždy je potřeba do fontu vkládat všechny asociace a emoce, často to ani není možné. Je to spíš jeden korálek v mozaice celého vizuálu.“
Divukraj
Divukraj si vysloužil velkou pochvalu: „To je svět fantazie už v tom slově, navíc je to skript – ručně psaný font, vede to víc do kreativity a fantazie a všechno to skvěle pasuje k sobě. I linka písma se mění od tenké po tučné, vede nás různými zákrutami, slibuje dobrodružství. A líbí se mi, že ani barva není jednolitá, ale má v sobě bílá, neprobádaná místa.“
Pandemic
Pandemic si taky vysloužil pochvalu: „To je čistý, bezpatkový, úderný font, který odpovídá tématu. Navíc je to umocněné barvami. Kdyby byl font v růžové, působil by mnohem méně agresivně. Vždy je těžké oddělit barvy od fontu, hraje to dohromady. Je to neutrální font jako třeba Impact, ale díky zhuštění (malé mezery) působí rázně, nátlakově, jako že to musíte vyřešit, jinak všichni zemřeme.“
Když chceme coby amatéři pochopit, co který font říká, má Andrea skvělou pomůcku. Stačí si daný font a nápis (nebo celou krabici s hrou) představit jako plakát na hollywoodský trhák. Když se na krabici, font a nápis podíváte, co cítíte? Byl by to horor, nebo komedie? Krycí jména by prý byla jasná detektivka, nebezpečí, napínák – a hra tomu odpovídá. Ne tvarem, fonty jsou jednoduché, tučnější bezpatkové písmo, ale podívejte se na strukturu. Stejné fonty najdete často na obálkách severských detektivek.
Na hru Canvas se Andrea obzvlášť těšila, protože je to umělecká hra, která se dá i pověsit na zeď jako obraz: „Je to brush font, nedávno byly tyto fonty hodně používané, až zneužívané, takže jsou hodně profláklé. Ale jak už název stylu napovídá, k plátnu se štětec hodí. I nedokonalost tvarů písma, obraz nemusí být dokonalý, aby měl atmosféru.“
„Patková písma k číslům asociace nemají, čísla bývají bezpatková, což značí logiku a rychlost. Tohle je jednoznačně retro, možná to ani není font, ale spíše logo. Neprozrazuje ale nic o hře, ani způsobu, jakým se hraje.“
Catan
„Patkový tradiční font v kapitálkách, mírně zhuštěný. Naznačuje, že hra bude klasického rázu, důraz bude na promyšlenost a rozhodování. O rychlost ale ve hře nejde.“
Ubongo
„Z písma není poznat, že je to rychlá hra. Spíš táhne čtenáře do buše, Afriky, příběhu.“
Dixit
„Nadpis vede do světa fantazie, je to výrazný font, který ani není font, ale spíše obrázek. Jako by každé písmenko vyprávělo svůj příběh.“
Port Royal
„Je to patkové písmo, je to retro a připomíná to pohádky, piráty. Emočně a psychologicky to sedí. Na krabičce by nefungovalo tenké slaboučké písmo, takže správně použili tohle výrazné.“
Co je v jiných zemích prima, u nás prý působí jako pěst na oko: „Je to zdobný font, proč ne, v českém prostředí má ale špatnou asociaci. První verze Microsoft Office zahrnovala i tento font, jako jeden z prvních, používal se hodně na všechny cedule ve školách, školkách, protože vypadal jinak než všechny ostatní, dávali ho všude a hodně lidí na něj má alergii. Tak jako ve světě třeba na Comic Sans.“
Psí parťáci
„Font si hraje na ručně psaný, mohl by být ještě ležérnější, ale dejme tomu. Jenže linka kresby psa je úplně jiná než linka fontu, což je škoda – obě linky by měly mít stejný styl. Působí to jako pejsek a kočička, není to propojený celek.“
Parky
„Archetyp objevitele (třeba krás národních parků) si může dovolit vybočit z řady – objevuju, nemusím to mít jako všichni ostatní, nemusím být opatrný, usazený, ukotvený. V písmu bohužel tato emoce chybí. Je to jednoduché bezpatkové písmo, které je čitelné, splní svoji úlohu, ale emoci nepřinese.“
Radlands – Gangy pustiny
„To je skvělé, fonty ladí i s výběrem barev, aniž o té hře něco vím, sedí mi to vše dohromady. Barvy, fonty, ilustrace. Dokonce jsou na nějaké deskové hře výjimečně tenké linky, ale funguje to skvěle.“
„Super, drží to stejnou linku jako domy na ilustraci. Písmo v podnadpisu ladí s písmem v nadpisu, mají to hezky nakombinované. Tahle hra se mi moc líbí, všechno má vertikální směr a je to elegantní. I když nemohli použít tenoučké elegantní písmo, protože toho by si nikdo na té krabičce nevšiml, dali tomu jinou eleganci, která je o kontrastu, štíhlosti, vytáhlosti.“
Karak je prý v pořádku, písmo odkazuje na středověk.
I detektivní hra Cluedo dostala pochvalu, to písmo ke kriminálkám sedí.
„Líbí se mi, že středně silný bezpatkový font může být taky zajímavý a hravost přináší uspořádání do kruhu. Je dobrá cesta si pohrát s detaily, to dělá strašně moc. Palec nahoru.“
„Je tam hravost, která nespočívá v hravém fontu, ale v tom, že písmo tančí, nedrží linku, to jsou vtipné akcenty.“
S Andreou jsem se probrali hromadou deskovek a od našeho setkání už se na fonty díváme jinak. Vidíme něco víc, něco za nimi. Slyšíme, co se snaží říct. Nebo že lžou. Fontologie je hodně zajímavý obor. Chcete-li o něm vědět víc, sledujte Andreu Grigerovou na webu Psychologie fontů.
A teď fonty ještě z jiného úhlu – loga deskových her
Andrea nám doporučila článek ve stařičkém čísle časopisu Font, kde prý píšou zajímavé věci k tématu deskovek a fontů. Co o sobě říkají názvy některých deskovek? Nebo vlastně už asi spíš loga. Hodnotili na škále od jedničky (fuj, úplná katastrofa) do pětky (skvělé, to je pecka!), do nejvyšších pater se neprobojoval nikdo.
1 – fuj, úplná katastrofa
Ubongo stejně jako Andrea plísní i v časopisu Font za příliš divokou barevnost a zbytečné efekty a detaily.
2 – nekvalitní, podprůměrná práce
Tam skončily stařičké hry jako Monopoly, Activity (trochu nečitelné, pestrost hry šlo vyjádřit zajímavěji), Dixit (příliš přezdobený a špatně čitelný, méně je prý více), Carcassonne (historizující nápis se zdobnou iniciálou šel prý udělat mnohem líp), Osadníci z Katanu (nápis vypadá v originále lépe, i lokalizaci je třeba dělat s citem pro typografii, ne jen otrocky), Scrabble (mdlý název, nápis z písmenek přímo ze hry se přitom přímo nabízí) a Twister (skvěle funguje písmeno T jak zamotané tornádem).
3 – průměr – neurazí, nenadchne
Tady je Dobble nebo BANG! (výrazné westernové logo jako výstřel z pistole)
4 – kvalitní čistá práce / zajímavý nápad
Na vrchol se dostal Quoridor (značka je výrazná a vhodně stylizuje hru – stavění pravoúhlých koridorů)
5 – skvělé, to je pecka!
Sem se neprobojovalo nic.
Byli jsme tam, viděli, co se dalo, nafotili, natočili kdeco, nachytřili se a pro ty, kteří tam zatím nevyrazili, máme celou řadu praktických tipů, co dělat a co nedělat a co by nám bývalo cestu zpříjemnilo, kdyby nám to ovšem někdo řekl a poradil. Snad to pro vás bude užitečné a třeba si nakonec do Mekky deskovek troufnete vyrazit taky.
Něco z historie největšího deskoherního veletrhu světa
V roce 2023 se SPIEL konal již po čtyřicáté. První ročník proběhl v roce 1983. To jsme ještě byli za železnou oponou a o cestě do západního Německa jsme si nechávali jen zdát. Teď jsme tam vyrazit mohli a taky chtěli. Nebýt pracovní schůzky s japonskými Oink Games, nedostali by nás tam ale ani heverem. Jsme introverti a davy lidí nejsou nic, po čem bychom toužili. Hry hráváme nejraději v klidu doma nebo s pár přáteli. Masovky nejsou naše srdcovka.
SPIEL Essen 23 v číslech
Podle některých tam letos bylo nejvíc lidí ever. Dokonce i metro bylo prý natřískané až po střechu. O nadzemí a cestě autem k výstavišti budeme mluvit za chvíli. To byl příběh sám o sobě.
Veletržní vychytávky
Cesta do Mekky
Jeli jsme celá rodina v 5 lidech autem. Ubytko jsme pořídili šikovně dávno dopředu i s parkováním zdarma asi 40 minut chůze od výstaviště. Měli jsme jít pěšky nebo si buknout dobrý parking u veletrhu… Prostě kdybychom věděli to, co teď, udělali bychom to jinak. Ale o tom až za chvilku.
Už cesta do Essenu byla tortura. 10 hodin jízdy autem po překvapivě strašidelných západoněmeckých dálnicích, které by se i od velice nedokonalé D1 mohly učit, jak má dálnice vypadat. Strašné drncálnice, samé uzavírky, kolony, kamiony ve všech pruzích… A tohle jsme si užívali celý den. Takže příště bychom asi zkusili jinou dopravu.
1. rada: Pokud vyrazíte autem, počítejte, že vám cesta zabere celý den a že bude úmorná.
2. rada: Dobré ubytování lovte hodně dopředu, ideálně v docházkové vzdálenosti od veletrhu.
Jeli jsme sem na jediný den kvůli pracovní schůzce s Oink Games – to jsou naši spolupracovníci z Japonska, od kterých sem v pololokalizaci dovážíme už 7 her:
Navíc jsme introverti, takže víc dní bychom to asi jako celá rodina nedali. Bylo jasné, že toho za jeden den moc nestihneme, takže jsme měli dietní plán. Ne megalomanskou představu, že si projdeme všechno a uvidíme všechno.
3. rada: Mějte dietní plán
Takže jsme si nakonec řekli, že půjdeme jen po české stopě, pozdravíme kamarády z českých vydavatelství, navštívíme stánek Oink Games a jinak se budeme jen tak koukat kolem. V hale č. 2 byli Oink Games (měli jsme předem domluvenou hodinovou schůzku s naší evropskou spojkou Beou Wu) a Albi (tam měl být Jindřich Pavlásek, spoluautor naší hry Dorty jsou vrženy). Ve vedlejší hale č. 5 jsme pak měli v plánu pozdravit kamarády Štěpána a Ivanu z Dina a lidi z CGE.
4. rada: Parkování si zajistěte předem, a pokud ne, určitě se k výstavišti nevydávejte autem
Parkoviště kolem výstaviště (Messe Essen) jsou během veletrhu plná, a tak nás vyhnali po dálnici A 52 na parkoviště číslo 10, což je obří plocha za městem. Prodírali jsme se tam v koloně asi 30 minut. To parkoviště je obří – a fronta lidí na pendlující autobusy taky. Na její konec jsme šli tak dlouho, že jsme se pak raději přidali k tisícům meeple people a šli necelou hodinku krásnou přírodou do města.
Po 45 minutách si vyfotíte ceduli Essen, kterou se vám včera v noci při příjezdu vyfotit nepovedlo. Ranní jogging protáhne těla. Tento start dne nás rozesmál, hodně jsme točili. Tady je video z našeho ranního joggingu.
Odpo cestou na parkoviště už to byla pohodička, nikde ani noha, většina lidí chytla poloprázdný šatlbus z autobusáku kousek od veletrhu. Cestička vedla kolem a autobusy na parkoviště 10 se daly poznat jednoduše podle cedule Parkingplatz 10. A jezdily co 20 minut.
Selfíčka z Essenu
To musí být. Selfíčka jsou potřeba. My máme fota s Beou z Oink Games, Jindrou, spoluautorem hry Dorty jsou vrženy (hrál v Albi stánku Jana Žižku a na selfičko jsme ho museli urvat násilím), s Ivanou a Štěpánem z Dina, kde jsme zrovna ulovili i planeťáka a rexíka Martina (Anekena) Hrabálka. No a pak Kavky – ty, co se fotí (už máme i ty, co se nefotí).
5. rada: Obrňte se trpělivostí
I kukačka s celým cirkusem za zády (tchyňka a dvě děti) byla vlastně samé čekání ve frontách na cokoli – na wecko, jídlo, pití, místo k sezení, podívání na nějaký hry. Kamarádi se furt smskama ptali: a hráli jste něco? Odpověď jim dal Dalibor Janda: Hráli jsme kličkovanou, vždyť to znáš… Popravdě – představa, jak hrajeme, někdo nám v angličtině něco v tom rachotu vysvětluje a zezadu do nás furt někdo šťouchá, to nás ani nelákalo.
Pokud chcete jen mrknout, tady je ve 13minutovém videu, co jsme za ten den viděli, kudy jsme prošli.
Hlavním cílem byla pracovní schůzka s Oink Games, proto jsme do Essenu jeli. Oink Games se spojili s dalšími dvěma japonskými vydavateli a měli fakt megastánek uprostřed haly č. 2. Krása. I jsme se pokochali, něco pokoupili (třeba rozšiřko k Ponorce, které se jinak v Evropě koupit nedá), hodinu anglicky pošprechtili a frrr zas dál. Stánek měli nádherný a zas jiný set up než dřív. Moc se nám líbí, jak pořád něco vylepšují. Po prvním dni už měli některé tituly vyprodané. Je to hukot. Víc v článku přímo o Oincích na Essenu.
6. rada: Bacha, Essen bolí a smrdí
Jinak to bylo fakt hodně náročné. Na veletrhu nejsou židle. V podstatě nikde si nesednete. Ani na jídlo nebo pití. Na vše se stojí fronty. Na záchod, na jídlo, na kafe, na hraní, na nákupy… Lidi sedí různě po zemi, na schodech, venku na dvoře. Asi jediné sezení, co jsme viděli, bylo u bufáče u jednoho vchodu (Eingang West), tam se zas stála fronta na každou židli. Když jsme ulovili stůl, už jsme ho nepustili, nechali tam tchyni a děti a šli dořešit pracovní schůzku a poslední důležité pochůzky bez nich.
Takže naše rada? Campingovou židličku s sebou nebo si oblečte to, v čem si klidně dřepnete na špinavou zem. Zdobit stejně nebudete, všichni jsou tam dost zpocení a hodně lidí fakt nevoní (už chápeme, proč tu tolik lidí místo báglů na zádech mělo kufry na kolečkách, pak nebyli tak zpocení). Páč táhnout tašky plné deskovek, na zádech narvané batohy, je to prostě šichta a sportovní výkon a na konci dne budete zvalchovaní, zpocení, ztahaní a s bolavýma nohama (my nachodili nějakých 15 km, možná víc – a 8 z toho byla procházka z parkoviště a pak zase zpět).
Fyzicky Essen fakt bolí. Pro introverty jako my je to těžká šichta a víc než den bychom nedali. Alice by prý možná dala dva dny, kdyby tu byla sama a nemusela se ohlížet na zbytek letky. Protože na focení a točení (Alice má jutuberkulózu a ráda pro vás sbírá obrazový materiál) je to tu skvělé. A Alice chce reportovat – ten jeden den jen točila, fotila, řešila, vyzvedávala a druhý den by si to možná i víc užila. Ten první a jediný nebyla ani na záchodě, ani nejedla. Bo nebyl čas. Tak třeba příště bude. Jen tak bloumat a koukat na hry a hledat třeba další možné pololokalizace nebo lokalizace.
7. rada: Do Essenu neberte děti. Žádné šťastné děti jsme tam neviděli. Ani ty naše.
8. rada: Rudlíka s sebou!
Fakt. Berte cokoli, kam se vejde hodně deskovek. Pokud tu chcete hodně nakupovat, inspirujte se všemožnostma, co tu lidi vlekli za sebou.
Rudl, na něm 10 her připoutaných gumicuky. Proč ne. Někteří lidi jsou magoři. Deskoherní batohy tu lidi nosili místo kabelek. My si koupili pár kapesních her a hodili je do batůžku. Jsme nižší liga. Přitom doma rudlíka máme, bezvadného, skládacího. Tak třeba příště. A ať už nám nikdo neříká, že je krize a lidi nemají peníze. Chacha.
A kolik celá ta sranda stojí?
Než si koupíte první hru, vyjde jediný den v Essenu za rodinu přes 20 000 Kč. Pokud jedete jako my autem v 5 lidech a platíte za naftu, ubytko, parking, jídlo a jedete jeden den tam, tam přespíte, jeden den si dáte veletrh, pak tam přespíte, a jeden celý den frčíte zas dom. A to nepočítám psí hotel, který jsme platili, abychom vůbec mohli odjet.
Jak si to po sobě tak pročítáme, spíš jsme mnohé z vás možná od té pouti odradili. Nechceme vás odradit, chceme vás na SPIEL Essen připravit. Ti, které svými reporty děsíme, se ptají, proč by tam tedy měl někdo jet, když to stojí tolik sil a peněz a ani tam nekoupí nic v češtině?
Pár důvodů k cestě na SPIEL Essen pro obyčejné smrtelníky, které deskovky neživí:
Tak co? Odradili jsme vás, nebo navnadili? Nebo už jste tam byli? Jaké to bylo? Napište nám.
------------------------------------------------------------------------------------------
EDIT: Lidé nám na sociálních sítích ještě doplňovali info a vlastní zkušenosti, takže přihazujeme
Měli jsme s Oink Games (japonským vydavatelstvím, od kterého sem dovážíme v české pololokalizaci už 7 her) pracovní schůzku v Essenu. Na SPIEL Essen 23, největším deskoherním veletrhu světa. Jinak bychom na takovou megalomanskou akci nejeli, davy nejsou nic pro nás. Nakonec jsme ale byli rádi a vlastně si to svým způsobem i užili. Veletrh je to impozantní a pro deskovkáře je to jako pouť do Mekky. No a stánek Oink Games stál za to. Měli ho nádherně připravený. Taky jsme si tu ulovili několik jejich novinek, už je překládáme a na některé se určitě můžete těšit v češtině (zatím opět jen v pololokalizaci, ale na schůzku jsme jeli domlouvat i plné lokalizace některých kousků, držte nám palce).
Novinky od Oink Games
Především je to Town 77 (Město 77), vylepšená verze hry Town 66 (Město 66), kterou už jsme měli připravenou pro českou pololokalizaci a už se nám málem tiskly české návody. Jenže Oinkové se rozhodli hru vylepšit, přidali hrací dílky, zvýšili jejich počet na 49, a tak teď místo 4 hráčů může město 7x7 stavět až 5 hráčů. A sólovarianta, která je v obou verzích, je v té novější přísnější a nenabízí úlevy. Hra je to mozkovarová, není rychlá a není legrační. Připomíná sudoku. Stavíte město o maximální rozloze 7x7 dílků, je tam hafo domečků různých tvarů a barev, ale v žádné řadě ani sloupci se nesmí opakovat ani barva ani tvar. Všichni hrají proti sobě a snaží se nemít na konci hry ve stojánku žádný dílek a všechny je včas udat. V sólu se pak snažíte položit co nejvíc dílků, než vám dojde stavitelský dech.
Whale to Look
Velrybí hra, která vypadá nádherně. Samotná krabička i rozložená hra na stole. Ta nás uchvátila na první pohled. Už máme přeložený návod a brzy začneme testovat. A o co ve hře jde? V zátoce se prohánějí obrovské velryby a kosatky a jsou velkým lákadlem pro turisty. Společnosti organizující vyhlídkové plavby se perou o místo. Vy jste jednou z nich a snažíte se pro své turisty na lodičkách urvat nejlepší místo, kde si vyfotí kosatku nebo velrybu. Jak najít místo, kde tihle velikáni budou? Podle průzkumu počtu ryb v moři na jednotlivých 6 lokacích. Velryba se objeví tam, kde je ryb nejvíc, kosatka tam, kde je jich nejmíň. Na začátku není počet ryb znám. Hráči musí pomocí průzkumu určit počet ryb a snaží se uhodnout, kde se objeví velryba a kosatka, a podle toho umístí svou loď. Pokud se jim to povede, na konci kola získají body. Cílem je získat ve dvou kolech co nejvíc bodů.
Herních dílků je v tradiční kapesní krabičce nejvíc ze všech oinkovek, co jsme kdy drželi v ruce. Fakt bambilion. A dřevěná velryba a kosatka? Ty jsou boží.
Rozšíření k Ponorce (Deep Sea Adventure)
V Evropě se jinak koupit nedá, je určené jen pro asijský trh, ale v Essenu ho mívají a my po něm šli a ulovili. Jde o maličkaté rozšiřko s jednou novou kostkou a házecí miskou ve velikosti krabičky všech oinkovek. Na kostce je pár normálních numer (1, 2, 2, 3) a taky "X3" a "potápěč>?". Co znamenají? Kostičku můžete před hodem použít místo jedné z obyčejných kostek, a pokud vám padne X3, vynásobíte třemi to, co jste hodili na druhé obyčejné kostce, takže můžete popojít až o 9 políček. No a druhý symbol s potápěčem vás posune o tolik políček, kolik je potápěčů na cestičce před vámi. Samozřejmě musíte stát stejným směrem, a ne zády k nim.
Nine Tiles Extreme
Poslední novinkou, kterou máme doma, je Nine Tiles Extreme. Známe starší Nine Tiles Panic (ta se bohužel pololokalizovat nedá, protože není jazykově nezávislá, ale je bezvadná), což je rychlostní puzzle. A varianta Extreme je stejná. Jen zběsilejší. Skládáte mřížku svých žetonů buď podle barev či tvarů. Na každé kolo máte jednu společnou tematickou kartu, která vám zadá, jak máte dílky poskládat. Nejrychlejší vyhrává tematickou kartu. Když má někdo 4 karty, je vítězem celé hry. Ale pokud získá kartu a ukáže se, že to nevyskládal dobře, dostane sice kartu, ale otočí si ji obráceně a je to jako černý puntík. Za dva takové puntíky jdete z kola ven a dohráli jste.
Všechny nové hry máme přeložené, budeme je pořádně testovat, a co se nám bude opravdu hodně líbit a bude pololokalizovatelné, to přeložíme do češtiny. Uděláme český návod i videonávod, jak jste už u nás zvyklí. A něco určitě doplní řadu 7 her, které zatím od Japonců přinášíme na český trh:
A teď se ještě mrkněte, jak krásný stánek Oinkové v Essenu měli.
Letos se spojila 3 japonská vydavatelství a měli společný stánek. Byly tam moc zajímavé hry a třeba i nám známé Tokyo Highway, o kterém už jsme psali v rozhovoru s Danem Šáchou, milovníkem Japonska a deskovek.
Na tuhle kostkovou mozkovou žranici nezná, tak je to mechanika "zkus své štěstí" asi jako Heckmeck, Karty mrtvého muže či Trablíci. Hodíte kostkama, buď ulovíte mozek (kdo jich posbírá 13, vyhrává) nebo po vás oběď vystřelí (3 výstřely ukončí váš tah bez zisku jediného mozku), oběť může i utéct (to jsou stopy na kostkách) a stopama se hází znovu. Vždy se hází 3 kostkami, pokud po hodu máte jednu či dvě, doberete si z pytlíku či kelímku do tří. Kdykoli můžete skončit a zapsat snědené mozky v daném tahu a hraje hráč po vaší levici. Pokud vám ale padnou 3 výstřely, nemáte nic a váš tah končí. Jakmile někdo překoná či dosáhne 13, hra pomalu končí. Ale dohrává se kolo a ostatní ještě mohou to numero překonat.
Zombie kostky. Jsou dost blbě k mání. Nyní je mají třeba v Myším doupěti a jsou k nim i 3D tištěné mozky. My si jich nechali udělat 50 a výborně se s nimi hraje. Lepší než snědené mozky zapisovat na papír. Pokud hráváte ve více než 3–4 hráčích, doporučíme mozků 100. Hra existuje v několika variantách a bejvá nesehnatelná. Když na ni někde narazíte, kupujte, určitě zas brzy nebude.
Existuje klasika 1,2,3. Jednička je základ a samostatně je s kelímkem a černými kostkami. Dvojka DVOJÍ FUNKCE jsou vlastně jen 3 speciální kostičky navíc (toto rozšiřko je super) a trojka ŠKOLNÍ AUTOBUS je sada spešl obří kostky a žetonů s mozky a výstřely. Nebo je De luxe edition, což je jen základ s průhlednými kostkami, pytlíkem a zapisovacími výsledkovými papírky. Pak je Horde edition, kde je pytlík, počítací bloček a všechny kostky i žetony ze všech tří verzí.
Pytlík je mnohem lepší než kelímek. Protože kostky se stejně hází z ruky, v kelímku či pytlíku jsou všechny kostky, vy ale házíte vždy max tři a z kelímku či pytlíku si je taháte. Z kelímku to moc nejde, z pytlíku mnohem líp. Navíc kelímek šíleně rachtá a zabírá zbytečně moc místa i v kallaxu. Ale teda HORDE EDITION je obrovská krabice na to, jak málo věcí v ní pak je... Prostě žádné balení není ideální. My chtěli komplet hru, pytlík a krabičku kvůli ukládání do kallaxu, a tak jsme zvolili verzi HORDE EDITION. Ta se teda shání ještě hůř než třeba základ... Snažili jsme se hru sehnat přímo od amerického vydavatelství a začít ji sem dovážet v pololokalizaci (a mít vždy dostatečně zásoby a jistotu nákupu na jednom místě), ale nepodařilo se... Tak jsme se alespoň domluvili s kamarády z Myšího doupěte, že po Evropě zkusí občas pár kousků sehnat a nabídnout je na český trh.
Zombie kostky 1 – základ
Kelímek a kostky. Toť vše. V Myším doupěti si k tomu můžete pořídit i mozky a dostanete CZ návod, který jsme přeložili my ve 4 Kavkách.
Jak se hra hraje? Základní pravidla jsou easy, mrkněte na naše video:
Zombie kostky 2 - zdvojená funkce (alias Santa)
Nejlepší je základ a první malé rozšíření zvané ZDVOJENÁ FUNKCE. Obsahuje 3 nové kostky: Santa, kráska a drsňák. Jedna je bílá, druhá červená, třetí růžová. Drsňák (černá kostka s bílým potiskem) na sobě má 2 stopy, 2 zásahy, 1 dvojzásah, 1 dvojmozek, tedy jeden mozek a jedna rána jsou zdvojeny. Na jeden hod tak nyní můžete obdržet až čtyři rány. Kráska (černá kostka s růžovým potiskem) na sobě má 3 stopy, 2 zásahy, 1 mozek. Tuto hrdinku na vysokých podpatcích je totiž těžké chytit, protože jako jediná kostka má na sobě tři symboly stop. A když už jí chytíte, ve dvou případech ze tří dostanete ránu. No a pak je tu Santa Claus (červená kostka s bílým potiskem) - 1 mozek, 1 dvojmozek, 1 stopy, 1 helma (zemře až při čtvrté zásahu), 1 zásah a 1 energy drink (že všechny zelené kostky, na kterých padla či padne do konce tahu stopa, se okamžitě přetočí na symbol mozku). 3 hrdinové se navzájem chrání. Pokud máte mozek jednoho z nich a na dalším hodíte brokovnici, přijdete o ten mozek i kostku, na které padl, ale zachráníte si kejhák a výstřel vás mine.
Zombie kostky 3 - školní autobus
Školní autobus nebo by se tomu dalo říkat jídelní vůz? Najdete tu jednu obří mnohostěnnou kostku, se kterou házíte jen, když chcete. Pak 10 žetonů mozků a 4 žetony výstřelů z brokovnice. Házíte normálně 3 kostkami, ale jednu můžete před hodem vyměnit za kostku školního autobusu. Na kostce školního autobusu jsou symboly: mozek (za každý mozek na kostce si vezmete žeton mozku), zásah (za každý zásah na kostce si vezmete žeton zásahu), mozek + zásah, STOP (tah končí), Dej přednost v jízdě (Yield - zásahy se stávají stopami), Slepá ulice (Dead End - Stopy se mění na mozky), Otisk pneumatiky (mínus 1 mozek a konec tahu).
Pokud používáte více než jedno rozšíření Zombie kostek, speciální efekty se vyhodnocují v pořadí podle toho, ze kterého jsou rozšíření: nejprve efekty ze Santy a pak ze školního busu.
|
|
|
|
