Radka Mužíková - nenápadná ikona deskoherního světa

Radka Mužíková ví o deskových hrách první poslední. Na Facebooku má obrovskou skupinu lidí diskutujících právě o deskovkách. Pojmenovala ji po svých třech synech Deskovky tři bratři. S rodinou testuje obrovské množství her, píše o nich a hlavně jim fakt rozumí. I když je nenápadná a nechce stát v záři reflektorů, pro český deskovkářský svět je to pojem.

Tento text vyšel ve 4letteru - našem pravidelném měsíčním newsletteru o hrách a hraní, k jehož odběru se můžete přihlásit zde

 

C1CCE29F-7B2D-4279-9B68-2B3E9CC1AC11Popis fotky: Radka Mužíková a jejích pět nejoblíbenějších her: Medvěd Wrr, Sankt Petersburg, Nova Luna, Mars a Nemesis. 
 

Deskové hry jste s rodinou hrála odmala, prý jste doma měli ručně vyráběné Dostihy a sázky, protože ty pravé vám rodiče nekoupili. Měla jste tuhle hru ráda? Já měla Lovce pokladů od táty, takže pro to mám pochopení, úplně to stačilo...
Moje maminka je šetřivá, měli to bratranci, měli i Kamionem po Evropě, Dostihy jsme si půjčili a kompletně jsme tu hru okopírovali. Na stroji jsme napsali všechny kartičky na koně, babička měla razítka s čísly, tak jsme si vyrobili i peníze.

Proč lidé nejraději sahají po hrách z dětství?
Pamatují si je. Když jdou do obchodu, jsou tam miliony krabic a prodavač, který vůbec neumí poradit, protože hry nezná. Tak si koupí to, co sami znají. Kdysi nás Dostihy a sázky bavily, dnes už by neobstály.

Proč?
Chybí v nich možnost hru ovlivnit. Je to až příliš spjaté s náhodou, hodem kostkou. Když vám nepadají dobrá čísla, už na začátku se někde zaseknete a před vámi někdo vykoupí koně. Po zbytek hry jen sedíte a čekáte, až konečně zbankrotujete. 

Jsou Dostihy a sázky originální česká hra?
Ne. V komunistickém bloku nemohly být Monopoly, tak výrobci jednoduše vzali pravidla z Monopolů a vytvořili podle nich Dostihy a sázky.

Mohla byste si vzít za manžela někoho, kdo není vášnivým hráčem deskovek? Bylo to důležité kritérium při volbě partnera?
Jezdili jsme spolu na vandry ještě v době, kdy jsme nebyli spolu. Pak jsme se dali dohromady. Až pak jsme zjistili, že oba rádi hrajeme deskovky, tím se náš vztah umocnil. Je to už 15 let. 

Jaké hry jste tehdy spolu hráli?
Třeba Carcassonne nebo Citadelu. Měli jsme jedny kamarády, taky hodně deskoherní pár, s těmi jsme se pravidelně tak 2x týdně scházeli a hráli, kvůli tomu jsme si dokonce našli blízko sebe podnájem. Abychom to neměli na společné hraní daleko.

Jaké jste tehdy měli vybavení?
Měli jsme hrozně malý byt, takže jsme hráli na malých stolečcích z Ikea. Ty jsme měli čtyři, protože je snadno naštosujete na sebe, a když jdete hrát, rozložíte je zase vedle sebe. Měli jsme suché zipy, těmi jsme je spojili k sobě, aby se nerozjížděly, a dohromady tak daly velkou herní plochu. Hráli jsme Agricolu a další hry, které tehdy byly na vrcholu.

Co je pro vás při hraní důležité? Hrajete třeba někdy i sama?
Sama moc nehraju. Pro mě je u hraní podstatný kontakt s ostatními. Jediné, co hraju sama a co mě baví, je Mars. Nadchlo mě to téma. Snažíte se osídlit planetu a pracujete na různých projektech, aby byla planeta obyvatelná.  

A s kamarády? Volíte dlouhou strategickou, nebo krátkou svižnou hru?
Raději tu dlouhá, strategickou. To je pro mě výzva. Zvlášť, když jsou v té partii hráči, kteří jsou fakt dobří. Protože třeba nad manželem vyhraju téměř cokoli, co si zahrajeme. Obdivuju ho, že snáší prohry. Asi je zvyklý, chudák... (smích) Já hrozně nerada prohrávám, a když vidím, že nemám šanci a nevím, jak dál, tak se rozpláču.

Máte tři děti, říkáte jim jednička, dvojka a trojka. Někdy vtipně dodáváte, že jste si porodila další hráče ke stolu.
Bylo nám jasné, že si z dětí chceme vychovat hráče. Ale tím jsme skončili, her pro 6 už je hrozně málo. (smích)

Vaše děti prý hrají deskovky od dvou let a v první třídě už zvládaly ryze dospělácké hry. Jsou to tedy profíci a budoucí dědicové impéria?
Když je člověk cyklista, vede k tomu i děti a ty ve dvou letech jezdí na kolech. S deskovkami je to stejné. Furt jsme hráli a děti se přizpůsobily. Viděly, že to má pravidla, podle kterých musí fungovat, a přirozeně to akceptovaly. 

Pamatujete si, jakou úplně první hru jste si zahrála s manželem i všemi třemi dětmi dohromady?
Ovocný sad. Ale nejmladší už dřív pomáhal, házel nám kostkami, posouval, rozdával komponenty. Chtěl se zapojit. Rodiče musí vymyslet způsob, jak ty nejmladší zapojit.

Mají obecně děti při hře problém přijmout fakt, že hra má pravidla a hranice?
Prvostupňové děti to nejdříve často odmítají, tak jim vysvětlím, že musí respektovat pravidla, protože když je nerespektují, ostatní pak hra vůbec nebaví. U mých dětí na tom trvám. Nesmí ani přebíhat od hry k něčemu jinému. Musejí se plně soustředit.

Jsou hry, které s dětmi odmítáte hrát?
Takové, kde jdou hráči do přímého konfliktu. To jsou třeba Dostihy a sázky. V lepší hře, třeba nějaké eurovce, soutěžíte o zdroje. Nezískáváte body ve hře na úkor někoho, kdo je ztrácí.

Co je eurovka?
Hra s minimálním podílem náhody. Lidé většinou dopředu ví, o co jde, a ta hra se dá dopočítat. Víte, jak se bude vyvíjet a stavíte na tom svou strategii. Typické eurovky jsou Osadníci z Katanu, Mars nebo Sankt Petersburg. 

A svět dělá jiné hry než Evropa?
V Evropě dominují němečtí výrobci, kteří vyvíjeli hry, u nichž nebylo moc podstatné samotné téma, ale spíše herní mechanismus. Naproti tomu existují i hry zvané ameritrash, které vznikly v USA. V nich nevíte ani kolo dopředu, co se stane. Nejde tedy o počítání a strategii, ale o příběh, který při hře zažijete. Taková hra je třeba Nemesis. 

Německé ocenění pro nejlepší hry Spiel des Jahres je deskoherní obdobou filmových Oskarů. Čím to je, že jsou Němci takovou hráčskou velmocí?
Německo je mnohem větší a hraní tam má delší tradici. V době, kdy jsme my hráli Dostihy a sázky, oni už měli Carcassonne. Už byli zvyklí na moderní deskovky. U nás se lidé zasekli a bylo těžké posunout se dál. 

Skupinu Deskovky pro tři bratry jste založila v roce 2017. Podle svých slov jste chtěla stvořit prostor pro sdílení, ale čekala jste, že z toho vznikne takový fenomén?
Vůbec. Nenapadlo mě, že by to byla víc než skupina pro pár kamarádů. Existuje hodně deskoherních influencerů a recenzentů, ale to jsou kanály pro zkušenější hráče. Pro lidi, co už hrají dlouho a hrají i hodně složité hry. Na hrami příliš nepoznamenané publikum už tolik webů nebo YouTube kanálů necílí. Ke mně přichází 50–60 % lidí, kteří hrají Člověče, nezlob se, Dostihy a sázky nebo Z pohádky do pohádky, to mě vždycky děsí, když to slyším. Maximálně ještě znají Dobble a jiné postřehovky. Takoví lidé nemůžou rovnou začít sledovat nějakého zkušeného herního blogera, protože je to pro ně zprvu moc složité a nerozumí tomu.

Něco jako vysokoškolská skripta pro někoho, kdo ještě nezvládl základku...
Ano, přesně, a oni jsou ve školce. Takže se jim ve fejsbůkové skupině snažíme cíleně pomoci. Třeba máme alba podle věku. Přemýšlela jsem, jak to udělat, aby v tom byl pořádek. Abych mohla kamarády odkázat: Hele, máte čtyřleté dítě, koukněte se tam a tam, tam je to, co jsme hráli se čtyřletým dítětem. Když se pak u mě rozkoukají, začnou třeba sledovat i další deskoherní kanály a posunou se zase o stupeň dál. 

Pomáháte lidem. Dává to něco i vám?
Vidím, že to lidi baví, přivedlo je to k deskohernímu koníčku a jak říká jednička: každé dítě, které jsme odvedli od Člověče, nezlob se, se počítá. (smích) Protože když hrajete jen Dostihy a sázky nebo člobrdo, nakonec vás to otráví a řeknete si, že deskovky jsou nuda. Navíc mám ohlasy i od lidí z deskoherních kanálů, že jsem rozhýbala českou deskoherní scénu a že i jim to nakonec přivádí nové lidi. 

Takže ukazujete lidem cestu?
Ano, ukazujeme jim kouzlo deskovek, že jim mohou dávat mnohem víc. Logické myšlení, plánování, aby děti viděly, co s čím ve hře souvisí. To jim pak pomůže i v praktickém životě. Super mi přijdou takové hry, kde můžu říct: Tady jsem udělala chybu. Tady jsem se špatně rozhodla a šlo to se mnou z kopce. Příště už to neudělám. A to je strašně důležitý způsob myšlení.

Co ještě hraní lidem přináší?
Aktivně trávený společný čas. Můžeme spolu jít do kina, ale tam si sedneme a dvě hodiny vedle sebe jen tak sedíme. Tím to skončí. U hry musíte reagovat, nemůžete odbíhat k myčce, musíte se soustředit. 

Kolik času stránce a komunitě věnujete?
Jen nad správou skupiny trávím denně až dvě hodiny. Plus píšu recenze, jedna mi zabere zhruba hodinu. Ideálně bych chtěla psát 15 recenzí měsíčně. 

Jak při tak náročném koníčku stíháte svou normální práci? 
Jsem hodně efektivní a hyperaktivní. Spíš je pro mě složité se k tomu dokopat. Největší stimul je, že vím, že výrobcům přijde na sklad něco nového, co hrozně chci. A že musím odevzdat starší práci, abych si mohla říct o novou hru. Než začala první vlna korony, výborně mi to fungovalo, po koroně přišlo léto a teď už je zas korona. Takže je to složité.

Uplatníte zkušenosti z her i v práci? 
Pracuju v korporátu jako projektová manažerka. A kupodivu se mi tam spousta znalostí hodí. Ve hře máte strategii a sledujete, co vám dané kroky přinesou. V práci je to stejné. Taky si musíte umět určit priority a neřešit mikromanagement, protože to nepomáhá celkovému výsledku. Spíš musíte zvládat multitasking. Každá hra je přitom multitasking, kdy potřebujete udělat milion věcí.

Co máte na nové hře nejraději?
Vyloupávání komponentů. K tomu se teď málokdy dostanu, u nás vyloupává trojka. (smích)

Odhadnete, kolik her máte doma?
Tak 250 až 300.

Kam to dáváte?
Jsou všude. V každé místnosti. Neustále přiděláváme nové police. Jen v koupelně a na záchodě zatím nejsou.

 

 

4letter logo 1

4LETTER - NEWSLETTER PRO VŠECHNY, KTEŘÍ SI RÁDI HRAJÍ

Značku 4 Kavky jsme založili, protože si rádi hrajeme. Teď se s vámi chceme podělit o to, co ve světě her objevujeme. A tak jsme vytvořili 4letter – newsletter o hrách a hraní. Je určený pro všechny, kteří se stejně jako my občas pustí do nějaké té deskovky i jiných her. Nejsme herní ufoni a nebudeme na vás machrovat, kolik toho víme a známe. Sami patříme mezi občasné hráče, kteří s nadšením prozkoumávají (nejen) deskoherní svět krok za krokem. Budeme rádi, když se k nám přidáte. Pokud nechcete přijít o pravidelnou měsíční dávku herní inspirace, zajímavých tipů i pohledu za oponu při rozhovorech s lidmi, kteří vědí o hrách první poslední, přihlaste se. Nesnšíme spam a nejsme pitomci, váš e-mail u nás proto bude jako v bavlnce. 

5 DŮVODŮ, PROČ SE PŘIHLÁSIT K NAŠEMU NEWSLETTERU

  1. Je zadarmo a odhlásit se můžete kdykoliv.
  2. Pomůže vám zorientovat se v hromadě nejrůznějších her.
  3. Nečekejte spam, hloupé marketingové nabídky ani uřvaného alzáka, jen čtení o hrách.
  4. Posíláme vždy pouze to, co bychom chtěli sami číst.
  5. Pokud si rádi hrajete, bude vás bavit.