Tak už jsme si i zahráli Amytis, herní mechanismus se nám líbil, skládáte na sebe ze čtvercových hracích dílků tři patra visuté zahrady. Dole je 3x3 dílků, uprostřed 2x2 a na tom je nahoře vrchni dílek. Co tah, to koupě jednoho dílku, abyste si vydělali penízky, musí položením dílku vzniknout vodorovně nebo svisle sousedící dvojiíce stejných symbolů. Na konci hry se ale bodují vertikální trojice (3b), čtveřice (7b) a pětice (9b). Mrňouskové hrají jen na tu první část a na konci nic nepočítají, zkušenější hráči to hrají komplet. Je tu i sólo mód s nejrůznějšími úkoly ke splnění, když hrajete sami se sebou.
Mechanismu je prostě super a autorovi Oldovi Rejlovi se povedl. Ale zpracování bohužel pokulhává. Podle nás a našeho vkusu by abstraktní hře slušelo všechno víc nóbl, větší, lepší, kvalitnější.
Jak se hraje, můžete mrknout na videu:
Rámeček na dobírání dílků nedrží a čtvercový destičky z něj vypadávají, destičky jsou podle nás moc malé a tenké a hůř se s nimi pracuje, furt se hýbou a utíkají a visuté zahrady se rozpadávají. Ani ilustrace nás nějak neuhranuly. Hru malovala stejná ilustrátorka, která dělala i Gumpa. Ten se nám líbil. Pro Amytis je její něžně ženská kresba ale tak nějak málo. Podle nás.
Každý to může cítit jinak. Vkus je cit, pocit, dojem. Nic moc s ním nenaděláte. A i když se nám hra hrála hezky, vizuálně a dotekově je to pro nás nízka cena na úkor kvality. Pro hodně lidí bude hra dostupná, dá se koupit i za 350 Kč, ale my si raději připlatíme a pak jsme z hry hotoví. Jak se hraje, jak vypadá, jaká je na dotek. U abstraktních her je to obzvlášť důležité, ty mají být chytré a krásné. Amytis je podle nás jen chytrá.