Chystáme novinku! Chytrou hru Hmyzáci (Hive) do kapsy už můžete nakupovat v předobjednávce.

Pavel Prachař z nakladatelství Mindok: služebně otestuji až 300 her ročně

Služebně otestuju až 300 her ročně

Nejvíc her v našem kalaxu (knihovně na hry z Ikea) je z Mindoku. Jsou to desítky titulů a mnohé patří k našim nejoblíbenějším: Carcassonne, Sagrada, Lama, Azul, Port Royal, Patchwork, Kingdomino, Krycí jména, Zbodni salát, Bananagrams, Duch, Mikro Makro, Na křídlech, Múza. Přemýšleli jsme, čím to je. Po rozhovoru s Pavlem Prachařem nám to bylo jasnější.

V Mindoku přistupují k dovozovým hrám poctivě, detailně ladí návody a i mezi dotisky opravují chyby. DNA firmy je podobné, jako to naše – dělají fajn hry, které se mohou stát evergreeny, které budete chtít hrát pořád dokola.

Pavel Prachař jako manažer výroby a propagace her v Mindoku svou prací žije. I když ročně otestuje až 300 her, stejně si pak rád zahraje i doma. Jen tak pro radost. „Každá hra, kterou vydáme, musí projít naším sítem – nejvíc koukáme na to, jestli z ní lidé budou mít radost a budou se k ní vracet. Zahraju si to 50x a pořád mi to dává smysl? Budu v ní stále objevovat něco nového?“ říká a dodává: „Nechceme tvořit hry, které si lidi jen vyfotí na Instagram a pak je nechají zapadat prachem na poličce.“

Pavel Prachař z Mindoku

Pavel Prachař s hrou Mars Teraformace
 

Mindok má dnes stamilionový roční obrat a vydá 50 nových her ročně. Na trhu je od roku 2007 a do světa už z něj odešlo okolo 500 titulů. „Mindok má evokovat spokojenou mysl, nebo že myšlení je správné. Prostě, že když hrajete hry od nás, budete v pohodě,“ vysvětluje Prachař. 

„Máme hlavně kratší hry, ale top hru by si u nás měl umět najít každý. Od tříletých dětí až po největší herní nadšence. Protože i dlouhé hry mohou dávat smysl a mohou vás opakovaně bavit. Třeba Mars Teraformace, kterou hrajeme i tři hodiny. Není jednoduchá ani krátká, ale každá partie je jiná, vždycky je v ní dobrodružství a objevování.“

Jeho děti byly odmalička testeři
Prachaře hry bavily už od dětství. Rodiče mu kupovali všechno, co se tehdy dalo sehnat – Dostihy a sázky, Kamionem po Evropě, celou sérii her Papír a nápad (Fantom staré Prahy, Maršál a špión, Lovci pokladů).

Dnes je otcem dvou dětí (10 a 12 let), se kterými hraje v každé volné chvilce. „Nejčastěji hrajeme Lamu, Maškarní bál nebo Kabo. Moje děti trochu trpí tím, že na nich zkouším nové hry a hrajeme jich hodně. Pro mě je vybírání nových her podstatnou částí práce. Takže kdykoliv jde o dětské nebo rodinné hry, hrajeme je doma. Děti jsou už odmalička testeři.“

To nám připomíná i náš přístup ve 4 Kavkách, kde by to bez dětí rozhodně taky nešlo. U Prachařů prý hrají tolik, že už se do toho dětem kolikrát ani nechce. Kromě rodiny tak hraje i s kamarády a zdaleka ne jen hry od Mindoku. „Nebráním se ani kvalitním hrám jiných vydavatelů, ale když je na hře logo Mindoku, mám k ní blíž,“ říká.

 

Vývoj českých her od začátku až do konce zabere stovky hodin.

 

Zatímco v některých vydavatelstvích berou pod svá křídla hry tak rychle, že je nevidí dřív, než podepíší smlouvu, v Mindoku obvykle hrají všechno před tím, než se titul rozhodnou vydat. Kvůli tomu jim občas konkurence něco sebere.

„Napíšeme, že máme o určitou hru zájem, ale třeba nám odepíšou, že tři jiní čeští zájemci to rovnou berou a nechtějí ani testovat. V takové pozici nejsme rádi, za každou hru se chceme stoprocentně postavit,“ vysvětluje.

Uznává ale, že pomáhají zkušenosti – podle toho, od kterého vydavatele hra je, kdo ji vymyslel, jak vypadají ilustrace a návod, se dá udělat obrázek. Jenže bez zahrání stejně nikdo neví, jestli to bude hit, který budou lidé hrát pořád dokola.

Na herních veletrzích, kam se jezdí domlouvat nové spolupráce, je to podobné. „Člověk se musí rozhodovat v řádu minut. Stále ještě jsme malá firma a nikdo nám nedá nic zadarmo. Občas stojíme ve frontě a vydavatel řekne, že hru dá tomu, kdo odebere nejvíc kusů a bude mít nejlepší marketingový plán,“ říká. „Naštěstí máme s některými vydavateli dlouhodobá partnerství. Ale i u nich se tlak stupňuje – na co jsme dřív měli tři měsíce, teď zbývají jen tři týdny,“ dodává. 

Herní byznys není sluníčkový svět
Herní svět navenek vypadá jako sluníčkový a nekonfliktní, ale zdání klame. Bojuje se o hry, skrývají se čísla, aby vám nikdo nekoukal pod ruce, každý si většinou hraje na vlastním písečku. Zatímco v Německu sbírá čísla nezávislá agentura a pravidelně data o herním trhu zveřejňuje, v Česku se statistiky tají. Kolik přesně se v tuzemsku vyrobilo a prodalo her, to se nedozvíte. 

Ani srovnání s knižní branží nefunguje. Zatím kniha, které se prodá přes 10 tisíc výtisků, je bestsellerem, pro hry žádná podobná hranice neexistuje. Aby byla úspěšná, musí se prodat jednoduše celý náklad. Někdy je to tisíc, jindy tři tisíce her. 

„Každá hra funguje jinak, některá se vyprodá hrozně rychle, a pak vám lidé z rukou trhají i dotisk, ale jinou hru prodáte, dotisknete a místo prodejů jen leží na skladu. Je to alchymie,“ přiznává Pavel Prachař. 

Ročně vydá Mindok asi 50 novinek včetně rozšíření. Pandemie prodeje nakopla, zvlášť některým typům her se daří líp než dřív. Hodně se posunuly rodinné hry, typicky třeba Carcassonne, jedna z prvních her Mindoku, která dodnes patří mezi jeho herní evergreeny. 

Zářící hvězdou posledních měsíců je taky Na křídlech. „Je to jedna z nejkrásnějších her, co se na světě objevily. Má sice dlouhá pravidla a hraje se třeba dvě hodiny, ale stačí si jednou zahrát a už víte, jak na to. Herní mechanismus je skvěle poskládaný, hráče baví, i když je těžší,“ uvádí. K základní hře už vyšlo i rozšíření Opeřená Oceánie a Perutě Evropy.

České hry zaberou stovky hodin
A jak je to v Mindoku s ryze českými hrami? Velkou část tvoří hry od CGE – Mindok je výhradním distributorem třeba celosvětového bestselleru Krycí jména. „Máme taky hry Vládi Suchého, třeba Podmořská města, Zachraňte příšerky nebo vzdělávací matematickou hra Abaku, ale tu už bohužel nedotiskáváme,“ říká Pavel Prachař a vyzdvihuje právě tým z CGE: „Hrám rozumí a umí autorům pomoci dotáhnout jejich titul na světovou úroveň. Některé hry tak uspějí nejdřív ve světě – třeba Nebe v plamenech.“  

Oblíbené české autory zná osobně, mnozí patří mezi jeho kamarády. „Vláďa Chvátil je osobnost celosvětového formátu. Vláďa Suchý je na tom podobně, i jeho hry uspěly v cizině. Hezká česká hra je taky Ztracený ostrov Arnak z roku 2020 od brněnských manželů Michaely ‚Mín‘ Štachové a Michala ‚Elwen‘ Štacha. Právě Arnak je nominován na deskoherní Oskary – cenu Spiel des Jahres. CGE je mozkové centrum a původní česká firma, která dnes působí na globálním herním trhu a je větší než kterákoli jiná česká firma v této branži,“ zdůrazňuje. 

Na vývoj českých her od začátku až do konce nemají podle Pavla Prachaře v Mindoku kapacitu. Zabere to stovky hodin, což můžeme ve 4 Kavkách potvrdit.

„Na začátku musí být nápad, ze kterého se hra zrodí, ale vše musí připravit a otestovat sám autor, teprve potom může přijít za někým, komu to ukáže blíže a nechá zhodnotit. V CGE na každé hře pracuje spousta lidí. V Mindoku máme taky testovací tým, ale místo na české hry se v něm zaměřujeme na přeložené hry ze zahraničí,“ zakončuje. 

Vybrané hry Pavla Prachaře

Jedenáctka rodinných her z Mindoku (tipy Pavla Prachaře)

Maškarní bál. „Je tam troška škodicího prvku, snažíte se na základě indicií odhalit, kdo je kdo, graficky jedna z nejhezčích her, i herně je u nás v rodině hodně oblíbená.“

Mikro Makro. „Hra, která mě za poslední tři roky nejvíc překvapila – máte lupu a na mapě hledáte pachatele zločinu. Je to naprosto nový princip, který se objevil po třiceti letech her, to hledání je napínavé, dobrodružné, moje dvanáctileté dítě to nadšeně a úplně samo odehrálo. Navíc máme webovou stránku, kde je výřez mapy s jedním případem, na kterém si můžete princip hry vyzkoušet.“

Carcassonne. „Dvacet let stará, ale pořád vynikající hra.“

Kingdomino. „Hodně se blíží Carcassonnu, nabízí dokonalý herní mechanismus.“

Zachraňte Příšerky. „Baví už šestileté děti, ale i dospělé. Je to taková přestupní stanice mezi dětskými hrami a hrami pro dospělé.“

Bananagrams. „Pro děti, do škol, pro učitele.“

Stezky tukanů. „Jedna z nejlepších her v této kategorii.“

Lama. „Geniálně jednoduchá hra.“

Port Royal. „Tu bych taky doporučil komukoli.“

Sagrada. „Krásná abstraktní hra.“

Azul. „Další hezká abstraktní hra.“